Co je to vykuřovadlo?
Vykuřovadlo. Jeho příjemné aroma toho dokáže opravdu hodně. Může zahnat chmury, přivodit příjemný pocit, provonět domov. Čistí negativní energii, snižuje úzkost, zklidňuje tělo a pomáhá se více soustředit na věci kolem nás. Může se ovšem stát i součástí spirituality.
Vykuřovadlo (kadidlo) povzbuzuje ale také spánek nebo poslouží pro stimulaci kreativity. Používá se i pro své léčebné účinky. Určité vůně mohou zvýšit sexuální touhu. Proto se vyplatí si vykuřovadlo aspoň občas vychutnat, a to plnými doušky.
Vykuřovadlo se používá z estetických i náboženských důvodů. K uctívání, aromaterapii, meditaci i k obřadům. Ale třeba i jen tak, pro blahý pocit. Formy vykuřovadla se přitom liší podle kultury a měnily se s pokroky v technologiích a s rostoucími možnostmi jejich použití.
Trochu té historie
Vykuřovadlo bylo součástí obřadů a léčení po celá staletí. Používali ho už staří Egypťané, kteří mu přisuzovali až mystické schopnosti. Využívali ho k vykuřování hrobek, odhánění zlých démonů, přípravě oltářů, ale také k potlačení zápachu v obydlích. Pryskyřičné kuličky, určené k vykuřování, byly nalezeny v mnoha pohřebních komorách egyptských hrobek.
Později se vykuřovadlo objevilo také v Indii. Ve čtvrtém století se tam používalo k modlitbám, náboženským obřadům a rovněž k potlačení negativní energie.
Z Indie se vykuřovadlo i se svými rituály rozšířilo do Číny. O něco později našlo své místo také v Japonsku. V zemi vycházejícího slunce se používalo třeba během ceremonií samurajských válečníků připravujících se na bitvu. Až později došlo u vykuřovadla i na jeho využití při léčbě nebo pro příjemné vůně, které poskytují.
Vykuřovadlo/kadidlo se při mnohých náboženských praktikách používá dodnes. Hraje velkou roli ve všech druzích rituálních praktik. Od katolické církve přes buddhistické mnichy až po hinduismus.
Rozdělení vykuřovadel
Vykuřovadlo lze obecně rozdělit do dvou hlavních typů: nepřímé a přímé pálení. Nepřímo hořící vykuřovadlo není schopné hořet samo o sobě a vyžaduje samostatný zdroj tepla. U nepřímo hořícího se používá například žhnoucí uhlík, který doutná a uvolňuje tak kouřovou vůni ze zvolené směsi vykuřovadla.
Takové vykuřovadlo pochází z biologicky aromatického materiálu. Obvykle se vyrábí z rostlinné hmoty (pryskyřice) nebo esenciálních olejů, které mu dodávají určitou vůni, a přitom neobsahují hořící materiál.
Každý typ vykuřovadla má svůj vlastní způsob zapalování. Pryskyřice vyžaduje trochu více péče. Naštěstí je na trhu spousta doplňků, které pomáhají připravit pálení vykuřovadla jednoduše a co nejbezpečněji.
A jak tedy vykuřovat?
Postačí vám k tomu jen vykuřovací miska, jejíž dno zaplníte přiměřeným množstvím písku. Ten izoluje teplo a současně podpoří hoření uhlíku, který následně – třeba v kleštích – zapálíte. Po jeho rozžhavení chvíli vyčkejte, než přestane jiskřit i kouřit a položte ho na písek. Na uhlík potom nasypte – třeba za pomocí lžíce – vámi zvolenou vykuřovací směs. Pokud je uhlík žhavý, což trvá i několik desítek minut, můžete na něj směs postupně ještě přidávat. Po vychladnutí případný zbytek uhlíku prostě jen odeberete a vyhodíte. Vždy se důkladně ujistěte, že uhlík už vůbec nežhne ani nehřeje. Chcete-li písek příště použít znovu, tak ho pouze přecedíte přes nějaké sítko.
Kadidlo ale nenechávejte bez dozoru a v případě potřeby uhlíky vždy uhaste. Vykuřovadlo se sice obvykle zcela spálí, ale pokud nelze čekat až dohoří, je možné pro jeho uhašení použít vodu.