Nejzajímavější nebeské úkazy roku 2024

Sluneční skvrny

Statistiky říkají, že během dvanáctiletého cyklu sluneční aktivity je pouhýma očima patrná zhruba stovka skvrn. Drtivá většina z nich v rozmezí tří roků před a po maximu sluneční aktivity. A to nastane zřejmě na sklonku roku 2024. Jak na skvrny číhat? Předně sledujte stránky www.spaceweather.com, které se dění na povrchu naší hvězdy věnují velmi bedlivě a na takové úkazy výslovně upozorňují.

Současně si připravte pozorovací pomůcky. V žádném případě totiž nelze sledovat oslnivý sluneční disk bez speciální ochrany očí! Je to skutečně nebezpečné! Nejlepší je využít brýle, se kterými jste možná sledovali některé z minulých zatmění Slunce. Ty kvalitní od spolehlivých prodejců mají speciální folii filtrující 100 procent ultrafialového i infračerveného záření a propouštějící jen 0,001 procenta viditelného světla. Navíc nezmění barevnou podobu kotoučku Slunce bez zdvojeného nebo jinak pokřiveného obrazu. Rozhodně nemá smysl na takové věci šetřit, zvlášť, když na mnohých hvězdárnách stojí jen několik desítek korun. Alternativou, nikoli tak dobrou, je temný svářečský filtr číslo 14, který se prodává v obchodech s pracovními pomůckami.

Co jsou vlastně skvrny zač? Nic jiného než chladnější místa ve fotosféře – viditelné části Slunce. Zatímco teplota tohoto slunečního povrchu je zhruba šest tisíc stupňů Celsia, u slunečních skvrn klesá na čtyři tisíce stupňů. Proto se díky kontrastu se zářivějším okolím zdají temné, i když ve skutečnosti temné nejsou. Většina z nich se musí sledovat dalekohledy, pokud má ale některá průměr větší než zhruba tři a půl průměru planety Země, tedy více než 45 tisíc kilometrů, je šance ji zahlédnout i bez optických pomůcek.

Polární záře

Polární záře generuje sluneční vítr – proud nabitých částic uvolňovaných při nejrůznějších událostech na „povrchu“ Slunce, typicky například při erupcích. Pokud se jeho hustší oblaka potkají s naší planetou, pak se částice slunečního větru pohybují podél silokřivek zemského magnetického pole a sráží se s atomy i molekulami v naší atmosféře, které tak donutí svítit ve viditelném světle. Kolem sta kilometrů nad Zemí se pak rozzáří polární záře. Konkrétně v našich zeměpisných šířkách můžeme polární záře zahlédnout nad severním obzorem – nejlepší výhled míváme v rozmezí dvou hodin kolem půlnoci. Jejich výskyt je ale velkou vzácností, několikrát do roka jsou ke spatření jen v době maxima sluneční aktivity (nastane na sklonku roku 2025).

Pokud budete mít to štěstí, připomenou vám světlá oblaka či osvětlené nebe nad vzdáleným městem, charakteristické červené skvrny nebo nazelenalé závěsy se totiž objevují pouze vzácně. Polární záře zabírá oblast o rozloze až několika desítek stupňů, někdy je viditelná jenom pár minut, jindy více než hodinu, její vzhled se každopádně mění přímo před očima. Největší šanci samozřejmě máme za dlouhých, bezměsíčných nocí, neušpiněných umělým světlem. Snazší je „sledovat“ tento úkaz pomocí fotoaparátu – s větším objektivem a delší expozicí jednoduše posbíráte více světla a zobrazíte tak slabé polární záře neviditelné očima.

Nejste-li si jisti, lze také zkontrolovat záběry z kamer Hvězdárny a planetária Brno. Zkusit to můžete i u Českého hydrometeorologického ústavu, například na stanicích Smolnice, Velké Chvojno, Lysá hora. Jejich prostřednictvím lze sledovat i další, výjimečné jevy, například noční svítící oblaka.